V Česku je hlavní překážkou obava pustit AI k firemním datům a tři pětiny firem nedokážou říct, zda se jim investice do ní vrací. Vyplývá to z průzkumu společnosti RSM mezi 222 českými firmami a z navazujícího šetření RSM mezi 1 030 severoamerickými firmami, které AI využívají.
Náskok severoamerických firem
Firmy ve Spojených státech a Kanadě začaly s umělou inteligencí pracovat dříve a ve větším rozsahu než ty české, takže mají za sebou fázi, do které se český trh teprve dostává. Průzkum americké RSM přitom ukazuje, že nasazení technologie je sice velmi široké, ale má stále poměrně mělkou hloubku, protože do provozu ji zapojilo 86 % z nich, ale plně do klíčových procesů, tedy tam, kde firma vytváří hodnotu pro zákazníky, se dostala jen u 36 %.
Český průzkum pak zachycuje trh o krok dříve. Jako hlavní strategickou oblast vnímá umělou inteligenci 22 % firem, dalších 18 % nedokáže její význam pro svůj byznys vůbec posoudit a výjimkou zůstává IT sektor, kde je AI strategickou prioritou pro 91 % firem. „Když ta dvě čísla položíte vedle sebe, vypadá to jako propast, ale zajímavější je podívat se, s jakými výzvami se severoamerické firmy cestou potýkaly, protože přesně to čeká i ty naše,“ říká šéfka týmu Management Consultingu RSM Zuzana Kubíková.
Co firmám v zavádění AI nejvíce brání?
Nejnázornější rozdíl mezi oběma trhy je vidět na tom, co firmám v zavádění AI nejvíce brání. V Česku je hlavní překážkou ochrana dat a související právní otázky, které uvádí 45 % firem, následuje výběr vhodné technologie s 33 % a nedostatek odborných znalostí s 31 %. V USA a Kanadě je pořadí jiné, protože nejčastější překážkou je kvalita vlastních dat se 34 %, za ní bezpečnost s 30 % a zastaralé systémy s 28 %.
Zatímco tedy české firmy řeší, jestli mají umělou inteligenci ke svým datům vůbec pustit, severoamerické už zjišťují, že jejich data a systémy na ni nejsou připravené. Obě obavy mají podle zámořské praxe stejnou odpověď, protože 67 % firem v USA a Kanadě nastavuje pravidla pro používání AI ještě předtím, než spustí první pilotní projekt. Právě v pořadí těchto kroků je rozdíl mezi oběma trhy nejpraktičtější, protože české firmy nejčastěji postupují obráceně a pravidla řeší až ve chvíli, kdy zaměstnanci veřejné nástroje dávno používají.
„Obava o data je v Česku na místě, hlavně kvůli takzvané shadow AI, kdy zaměstnanci používají veřejné nástroje bez vědomí firmy a vkládají do nich citlivé informace. Řešením ale není AI zakázat, tím se shadow AI jen prohloubí. Firmy v zámoří to zvládly tak, že nejdřív nastavily pravidla a vybraly bezpečné nástroje a teprve potom pustily lidi do experimentů,“ upozorňuje Kubíková.
Měření přínosů dělí oba trhy nejvíc
Nejostřejší rozdíl mezi českým a severoamerickým prostředím se týká měření. Ve Spojených státech a Kanadě sleduje návratnost investic do umělé inteligence 99 % firem, které s ní pracují, zatímco v Česku nesleduje třetina firem žádné metriky a dalších 24 % neví, co by vlastně měřit mělo, takže dohromady 57 % firem nedokáže říct, jestli se jim investice do AI vrací. Ty, které přínosy měří, se u nás nejčastěji dívají na produktivitu se 34 %, úspory nákladů s 20 % a kvalitu výstupů s 18 %, vliv na tržby sleduje pouze 5 %.
Rozdíl je z velké části dán tím, že severoamerické firmy investovaly do AI dříve a ve větším rozsahu, a musí proto výsledky obhajovat před vedením i vlastníky, zatímco české firmy jsou zatím ve fázi, kdy se experimentuje s nízkými náklady a měření se odkládá. Právě tím ale ztrácejí argument pro další krok, protože bez měřitelných výsledků nemá vedení důvod uvolnit prostředky na plošné nasazení a projekt zůstává trvale ve stadiu pilotu. Když firma po půl roce neumí říct, kolik hodin ušetřila nebo o kolik se zrychlilo zpracování objednávek, nemá vedení důvod dát peníze na plošné nasazení. Nejde přitom o složité modely, stačí si na začátku vybrat dvě nebo tři věci, které se dají spočítat, a sledovat je od prvního dne.
Firmy, které jsou o několik let dál, ukazují, že přechod od experimentů k plnému využití není otázkou lepší technologie, ale pravidel nastavených před prvním pilotem a měření, které běží od začátku. To jsou přesně dvě věci, které si dnes většina českých firem nechává na později. „Zámořská data jasně ukazují, že firmy, které podcenily pravidla nebo měření, dnes umělou inteligenci mají, ale nevydělává jim. České firmy mají tu výhodu, že se z toho mohou poučit dřív, než do stejné situace dojdou samy, a to je z mého pohledu hlavní zpráva letošního průzkumu,“ uzavírá Kubíková.