Za nízkou inflaci v Česku mohou především klesající ceny potravin, jejichž zlevňování patří k nejrychlejším v EU. Naopak proinflačně působí náklady na bydlení, podobně jako v řadě dalších zemí střední a východní Evropy, kde rychle rostou nájmy i další výdaje spojené s bydlením.
I další evropské země trápí rostoucí ceny energií, zejména pohonných hmot. K nim se přidává zdražování elektřiny a plynu, přičemž tempo růstu se liší podle rozsahu cenových fixací v jednotlivých státech. V ČR jsou ceny elektřiny stále nižší než před rokem, zejména díky převzetí poplatku za podporované zdroje energie státem. Tento efekt však představuje pouze dočasné snížení inflace a na konci roku vyprchá.
Postupně se tak do inflace začnou promítat vyšší tržní ceny elektřiny a plynu. V některých zemích je tento vývoj patrný již nyní. Například v Řecku jsou ceny plynu pro domácnosti meziročně vyšší zhruba o třetinu a v Belgii asi o čtvrtinu.
Energetická inflace tak znovu nabírá na síle a bude představovat problém pro domácnosti napříč EU. Trhy s plynem a elektřinou jsou navíc úzce propojené, takže se cenové šoky mohou poměrně snadno přelévat mezi jednotlivými zeměmi. Nepříznivé je, že k tomuto vývoji dochází již před zimní sezónou, kdy bývají ceny energií obvykle ještě vyšší.
ECB i ČNB budou muset pečlivě sledovat, zda vyšší ceny energií nezačnou vytvářet sekundární inflační tlaky. Ty by mohly odstartovat novou inflační vlnu, i když v daleko menším rozsahu než po začátku války na Ukrajině. Tržní ceny energií sice zdaleka nedosahují tehdejších extrémů, jejich inflační potenciál však rozhodně nelze podceňovat.