Právě zkušenosti z mezinárodního institucionálního prostředí chce nyní využít v českém a středoevropském regionu. Kromě rozvoje institucionálního byznysu se chce zaměřit i na možnosti alternativního financování firem a na to, jak mohou kapitálové trhy lépe propojovat investory s reálnou ekonomikou. Do toho vstupuje rychlý rozvoj technologií a umělé inteligence, který podle něj přináší na finanční trhy nové příležitosti, ale zároveň i nová rizika.
Do Consequ jste se vrátil po více než dvaceti letech v mezinárodním prostředí. Co všechno máte za sebou?
V Consequ jsem profesně začínal a je to prostředí, které mě formovalo. Věnoval jsem se fondům s irským daňovým domicilem, oceňování portfolií a později také portfolio managementu. Velmi jsem ale tíhl především k akciím a majetkovým cenným papírům, proto jsem následně zamířil do České spořitelny, kde jsem měl na starosti obchodování s londýnskými brokery.
V roce 2010 jsem se přesunul do londýnské pobočky Erste, kde jsem měl na starosti obchod s UK a evropskými institucionálními investory. Byl to pro mě přirozený posun od samotného portfolio managementu směrem k mezinárodnímu institucionálnímu byznysu. Mým hlavním úkolem bylo „prodávat“ velké příběhy z regionu právě těmto investorům. Součástí byly samozřejmě i IPO.
Zúčastnil jsem se nejvýznamnějších transakcí v CEE a SEE regionu, byl jsem téměř u všech velkých vstupů na pražskou burzu, ať už šlo o CTP, Zentivu, Kofolu, Pivovary Lobkowicz nebo Českou zbrojovku, tedy dnešní Colt. Institucionálním investorům jsem se věnoval i v New Yorku, kde jsem působil zhruba rok.
A co vás k návratu přivedlo a v čem je pro vás dnešní Conseq jiný než firma, kterou jste kdysi opouštěl?
Poté, co jsem si v roce 2024 dal kariérní pauzu a soustředil se víc na rodinu, jsem začal hledat práci. A když jsem se potkal s majitelem panem Vedralem, slovo dalo slovo, a nastoupil jsem do Consequ. Nutno ale podotknout, že jsem ho vlastně mentálně nikdy neopustil, byli jsme stále v kontaktu, navíc to byl vždy můj velký klient. Jako asset manager totiž Conseq aktivně investoval do zdejšího regionu, čímž ho velmi podporoval – a zároveň přitom dokázal vydělat klientům peníze.
Za tu dobu se firma velmi změnila, zprofesionalizovala, ale přitom se nevytratila podnikavost, ochota přicházet s novými nápady a inovovat. A také základní myšlenka, že klient je na prvním místě: být vůči němu transparentní a férový, hledat pro něj individuální investiční řešení a snažit se mu dlouhodobě vytvářet přidanou hodnotu. Proto bych zde rád navázal na společnou vizi a hodnoty s majiteli Consequ a mojí ambicí je využít své zkušenosti pro jeho další rozvoj.
Jiří Fereš, manažer institucionálního prodeje Conseq Group
Máte za sebou více než dvacet let zkušeností s IPO, sekundárními nabídkami, privatizacemi a zpětnými odkupy pro stát a dalšími významnými kapitálovými transakcemi. Co z těchto zkušeností dnes považujete za nejcennější?
Myslím, že mám globální pohled a schopnost profesionálního přístupu při pohledu na investici. A také vztahy, které chci využít při expanzi Consequ.
Na tu mířila i moje další otázka. Kde vidíte největší příležitosti pro svůj byznys – a co naopak může jeho růst brzdit? A na které země se chcete zaměřit?
Chceme partnerům nabízet naše know-how, ať už prostřednictvím fondů, institucionálních mandátů nebo širšího asset managementu. Nechci zahraničním investorům prodávat finanční produkt, ale naši schopnost být jeho partnerem v regionu, který pro něj může být příliš malý na to, aby zde budoval vlastní analytickou kapacitu. Konkurenční výhodou přitom mohou být naše expertiza, lokální znalost a dlouhodobé vztahy s emitenty, investory a institucemi napříč CEE, SEE a pobaltskými trhy.
A rizika? U institucionálního byznysu je to hlavně nedostatek trpělivosti. Důvěra takového klienta se nebuduje jednou prezentací. Zahraniční investor se bude dívat na celý proces, tým, governance, reporting, risk management i dlouhodobý track record. Musíme být schopní dokázat, že nenabízíme jen zajímavý regionální příběh, ale institucionálně robustní produkt.
Zaměřit se přitom chceme obecněji na země EU a Velkou Británii, DACH region a Benelux. V Polsku a na Slovensku už je Conseq nějakým způsobem přítomen nyní.
A co chcete nabídnout českým firmám, které si pro peníze chodí v naprosté většině do banky. Čím je chcete přesvědčit o alternativních cestách? Co je vlastně příčinou tohoto stavu?
Tuzemský bankovní sektor je velmi zdravý a s podniky hodně pracuje, aby si pro peníze chodily k nim. Jenže tento bankocentrický model může narazit na určité limity. Proto máme v Consequ takzvané bond origination, kdy malým a středním firmám vydáváme dluhopisy. Můj kolega Filip Mach se inspiroval na nordických trzích, kde se podařilo propojit investory právě s tímto typem firem.
Dluhopis totiž není produkt pro firmu, které banka nechce půjčit. To je špatný výchozí bod. Smysl má i pro kvalitní společnost, jež chce diverzifikovat svoje financování, financovat akvizici nebo buy-out, případně získat kapitál na účel, který standardní bankovní struktura nepokrývá optimálně.
A mým úkolem bude edukovat a propojovat investorské publikum, tedy správce aktiv nebo banky, s dobrými českými podniky. Ty chceme naučit zlepšit governance, reporting nebo určitou odpovědnost vůči investorovi. Budu s nimi tedy dělat road show, představovat je lokálním institucionálním investorům, aby se navzájem poznali a společně do budoucna kooperovali.
Podle čeho poznáte, že je firma pro dluhopisové financování dostatečně kvalitní?
V tomto ohledu jsme velmi konzervativní, nevydáváme dluhopisy firmám na počkání, vždy procházejí důkladným screeningem a due diligence. I proto uděláme za rok jen čtyři až pět emisí. U SME dluhopisů je navíc každá transakce zakázková práce. Objem, maturita, kupón i covenant package musejí odpovídat konkrétnímu kreditnímu profilu emitenta. Zajištění přitom považuji až za sekundární. Primární musejí být kvalitní byznys model a schopnost firmy dlouhodobě generovat cash flow. Pokud ekonomika společnosti nedává smysl bez zástavy, samotná zástava z ní kvalitní kredit neudělá. Bylo by také skvělé, kdyby se emitenti na trh vraceli, jednoho takového už máme.
Banka a dluhopis tedy podle nás nemají být buď, anebo. Dobře řízená firma by měla přemýšlet o optimálním mixu zdrojů kapitálu a o tom, jak bude její financování fungovat nejen dnes, ale také v úplně jiném tržním prostředí za několik let. Navíc dluhopis může být jakýsi předstupeň před IPO, kdy se firma naučí zefektivnit procesy a řízení, zlepší reporting a governance, protože ji hlídají investoři.
Na který segment se tedy díváte?
Typicky se bavíme o společnostech bez veřejného ratingu, často vlastnicky řízených, silných ve specializovaném oboru. Orientačně jde o emise v řádu okolo 300 milionů až dvou miliard korun. Právě tady je mimořádně důležitá osobní znalost vlastníka a managementu a skutečné pochopení jejich byznysu.
Kromě toho je tu ještě jedna důležitá věc: emise nekončí dnem, kdy se prodají dluhopisy. U SME emitenta je post-trade zásadní. Musíte sledovat covenanty a reporting, komunikovat s firmou i investory a při problému reagovat rychle. Právě tím se vytváří důvěra potřebná pro další transakci.
Z pohledu CFO je financování vždy otázkou ceny kapitálu, rizika a flexibility. Na co by se měl dívat, když uvažuje o alternativním financování?
Především by se neměl dívat jen na kupón a porovnávat ho s bankovní marží. Musí se zaměřit na celkovou ekonomiku financování, splatnost, amortizaci, zajištění, covenanty, flexibilitu, rychlost čerpání a riziko refinancování. Někdy může dávat smysl zaplatit za část financování více, pokud tím firma získá diverzifikaci nebo strategickou flexibilitu.
Co správa aktiv, kde v této oblasti firmy nejvíce chybují? A co jim nabízí Conseq?
Každý, kdo řídí finance a přebytečnou likviditu, by měl mít připravené různé scénáře a nedívat se jen na současnou realitu, ale být připraven na zhoršení ekonomické reality nebo bankovního systému. Bohužel jsem za svoji kariéru viděl pár firem, které neskončily proto, že by byly špatné, ale nezvládly právě řízení likvidity. A i s tím bych českým podnikům rád pomohl.
Máme totiž nástroje, které minimalizují volatilitu a nabízejí při rozumné míře rizika i větší zhodnocení než na spořicím účtu. Řídíme například fond, kdy jde většina peněz do bezpečných repo operací ČNB a jen marginální část se konzervativně investuje. Právě v investování české firmy zaostávají za těmi zahraničními, zvláště za těmi anglosaskými. Stejně tak umíme pomoci s financováním společnosti.
Když mluvíte o investorech, v poslední dekádě si část z nich po finanční krizi, covidu a letech aktivních zásahů centrálních bank odvykla skutečnému riziku a volatilitě. Jak se to dnes projevuje na trzích a co by z toho měli vyvodit finanční ředitelé?
Roky téměř nulových sazeb a centrálních bank jako kupujících poslední instance naučily část investorů i firem, že volatilita se dříve nebo později „opraví sama“ a že refinancování je automatická věc. Dnes se to projevuje třeba v tom, jak rychle se spready umí rozevřít, když se nálada otočí, nebo jak citlivě trh reaguje na jakékoli signály o inflaci a sazbách.
Pro CFO z toho vyplývá jednoduché ponaučení: nespoléhat na to, že podmínky posledních deseti patnácti let jsou normál, a stavět kapitálovou strukturu i likviditní rezervy na scénář, kdy trh na pár měsíců „zavře dveře“. Jinými slovy, nestavět bilanci pouze na současném stavu světa. Je třeba mít rozumný maturity profile, pracovat s různými scénáři, diverzifikovat zdroje kapitálu a držet určitou rezervu likvidity.
Uznávám, že v dobrých časech to může působit příliš konzervativně. Jenže kvalitu finančního řízení nepoznáte v okamžiku, kdy je kapitálu dostatek, ale až ve chvíli, kdy kapitál najednou není nebo je výrazně dražší.
Jiří Fereš, manažer institucionálního prodeje Conseq Group
Nelze se vyhnout otázce ohledně umělé inteligence, která podle vás představuje technologickou revoluci srovnatelnou s průmyslovou revolucí včetně rozvoje železnic nebo dotcom érou. Kde je, a kde naopak není dnešní situace podobná těm předchozím?
Je to velká změna, jakou generace za dlouhou dobu nezažily. Paralela s železnicemi či internetem je v tom, že infrastrukturní investice běží mnohem rychleji, než je možná schopnost ekonomiky reálně tu kapacitu využít. Proto tam vidíme obrovské kapitálové výdaje a zároveň nejasnost, kde přesně vznikne trvalá hodnota. Zásadní rozdíl je v rychlosti a koncentraci: dnešní vlna je soustředěná do mnohem menšího počtu firem a je kapitálově mnohem náročnější na jednotku výstupu. To významně zvyšuje riziko, že se ukáže jako kapitálově neefektivní, i když se technologie dlouhodobě prosadí přesně jako u železnic i dotcomu, kde se vítězi stali jiní hráči, než trh na vrcholu euforie čekal.
To ale neznamená, že každá železniční společnost byla skvělou investicí. Naopak, celý boom byl v určitých obdobích výrazně přeinvestovaný a mnoho investorů o peníze přišlo. Podobně dotcom. Internet nebyl chybná teze. Byl to možná jeden z největších technologických posunů posledních desetiletí. Přesto byly valuace a množství kapitálu investovaného do některých firem naprosto neudržitelné. A přitom nám právě tato přeinvestovanost zanechala infrastrukturu, kterou jsme potom využívali řadu let, nebo třeba obrovské množství optických kabelů, z nichž těží i AI. To je podle mě důležitá investiční lekce: technologie může změnit svět, přesto můžete na investici do ní prodělat.
U AI podle mě mohou být současně pravdivé dvě věci. Může dramaticky zvýšit produktivitu a změnit celé sektory. Koneckonců i v Consequ ji využíváme jako excelentní analytický nástroj nebo například pro získání leadů. Současně může být část dnešního kapitálu investována s příliš optimistickými předpoklady.
Rozdíl oproti dotcom éře spočívá mimo jiné v tom, kdo dnes velkou část investic financuje. Nejde jen o firmy bez tržeb a zisků. Obrovské investice dělají některé z nejziskovějších společností světa s velmi silnými bilancemi. Současně je ale velikost potřebného capexu skutečně mimořádná a stále větší část AI infrastruktury se financuje také přes dluhové trhy. Proto bych vždy oddělil dvě otázky.
Změní AI svět? Tam jsem poměrně optimistický. Ale zda je každá dnešní AI investice při dnešní ceně dobrá investice, tam bych už byl mnohem opatrnější.
Conseq Group: Kořeny české finanční skupiny Conseq sahají do roku 1994. Tehdy byla se základním jměním pouhých 300 tisíc korun založena společnost Conseq Finance. Původně se firma zaměřovala na obchodování s cennými papíry, postupně však své aktivity rozšířila o správu individuálních portfolií, investiční fondy, penzijní spoření, wealth management, investment banking a další služby. V současnosti působí nejen v České republice, ale také na Slovensku a v Polsku. Ke konci letošního června spravovala skupina dle dat AKAT aktiva v hodnotě více než 250 miliard korun pro více než 600 tisíc klientů a je tak největším nezávislým investičním manažerem v Česku.
Když se ohlédnete za více než dvaceti lety na kapitálových trzích, co vás profesně nejvíc změnilo – a jakou jednu věc byste dnes poradil CFO nebo investorovi, který se snaží dělat dlouhodobě správná rozhodnutí v prostředí plném technologických změn a nejistoty?
Netroufám si nikomu radit, ale podle mne by měli být všichni připraveni i na nepředstavitelné scénáře. Právě v tom může diverzifikace dluhu pomoci. A nesmějí chybět flexibilita, dlouhodobé vize a určitý nadhled.
A co vaše vize, kam se chcete posunout i vy sám v rámci Consequ?
Rád bych předával své zkušenosti svým mladším, velmi ambiciózním kolegům a využil svých kontaktů pro další růst firmy. Navíc jsem si jistý, že tady neriskuji své jméno, pro Conseq jsou opravdu klienti na prvním místě, nemá za sebou žádný skandál nebo něco podobného.
Naší ambicí je samozřejmě dál výrazně růst v objemu aktiv pod správou, a to nejen na českém trhu, ale stále více také díky zahraničnímu kapitálu. Zároveň bychom ale chtěli být něčím víc než jen správcem aktiv. Vidím pro Conseq velkou příležitost stát se určitou investiční platformou a prostředníkem, který dokáže efektivně propojovat českou korporátní sféru, zahraniční kapitál a českou afluentní klientelu.
V Česku je stále velké množství kapitálu, který by mohl být investován produktivněji, a stejně tak existuje řada kvalitních firem a projektů, jež kapitál potřebují. Chceme proto pomáhat Česko více „rozinvestovat“ nejen na úrovni individuálních investorů, ale právě i v korporátní sféře. A pokud dokážeme současně přivádět zahraniční kapitál a vytvářet mezi těmito světy důvěryhodné spojení, může to být velmi zajímavý směr dalšího růstu Consequ.