Od roku 2028 spustí Evropská unie nový víceletý finanční rámec a nové programovací období. Bude ale fungovat úplně jinak, než doposud. „Stát sice deklaruje, že se na změnu připravuje již několik let. Ale realita je taková, že velká část klíčových orgánů a úředníků vůbec neví o tom, co se změní a jak budou muset reagovat. Ukazuje se například, že na některých ministerstvech stále plně nepochopili, že v budoucnu už nebudou k dispozici strukturální fondy v podobě, na kterou jsme byli doposud zvyklí,“ říká šéf společnosti enovation David Kotris.
Jak propojit český a evropský systém?
Zásadním problémem podle něj je, že se zatím vůbec neřeší, jak propojit český a evropský systém financování. „Může se zdát, že rok 2028 je ještě daleko. Ale k prvním výzvám se už nyní blížíme. A připraveni nejsme,“ varuje Kotris, podle něhož chybí jasné priority, chybí infrastruktura, a především sladění mezi jednotlivými ministerstvy.
Základní změnou bude faktické zmenšení národní obálky a výrazné zvětšení obálky unijní, o které ovšem přímo nerozhodují řídicí orgány v podobě českých ministerstev. Na druhou stranu i pro tuto celoevropskou soutěž může stát připravit vhodné podmínky, pokud myslí dostatečně strategicky.
Nicméně na tyto zásadní změny chybí systematická příprava. A pokud nebude připravený stát, nebudou připravené ani firmy. Pokud tedy české firmy vstoupí do evropských programů, čeká je výrazně silnější konkurence, kde je úspěšnost projektů tradičně velmi nízká. Zároveň je zřejmé, že připravenost firem žádat o evropské prostředky zatím není příliš vysoká, i když existují výjimky.
„Představa, že se firmy rychle adaptují a začnou být úspěšné, není realistická. Reálně jde o proces přípravy, který trvá i několik let a vyžaduje strategický, minimálně střednědobý přístup. K řízení velkých projektů vede cesta přes role partnerů a získání jak kontaktů, tak zkušeností. Český ekosystém je také značně uzavřený, což se projevuje mj. v omezené schopnosti formovat a koordinovat silná konsorcia. Na ambiciózní projekty je nutná připravenost a návrhy musí mít také dostatečnou zralost, zajištěné kofinancování a podobně,“ upozorňuje.
Drsná soutěž o unijní peníze
Právě tato systematická příprava však zatím v českém prostředí chybí. Pokud se situace nezmění, může se stát, že české firmy z evropských programů získají jen velmi omezený podíl prostředků. Není přitom řešením, že Česká republika jen alibisticky řekne, že peněz z EU bude v dalším dotačním období míň. Musí naopak hledat možnosti, jak konkurenceschopné a inovativní české firmy podpořit i z národních zdrojů.
„Příkladem změny uvažování a pochopení faktu, že zde probíhá v rámci EU drsná soutěž o unijní peníze, může být třeba námi dlouhodobě podceňované Polsko, které už nyní podniká konkrétní a praktické kroky k výstavbě robustní infrastruktury například v podobě nového letiště a dopravního uzlu. My na to jen hledíme z dálky,“ vysvětluje Kotris.
Synergie mezi národními a evropskými prostředky
Stát by proto měl zvažovat i podpůrné mechanismy, například jak podpořit skutečně kvalitní projekty, které ale kvůli omezeným zdrojům neuspějí v silné mezinárodní konkurenci. Nutné je tak zvážit, jak takové projekty financovat z národních zdrojů.
„Řada evropských států už dnes o podobném modelu uvažuje, není to ale případ Česka. Právě hledání synergií mezi národními a evropskými prostředky by přitom mohlo být ideálním řešením, které by pomohlo zvýšit úspěšnost českých projektů a lépe využít dostupné finance,“ uzavřel Kotris.
Návrh rozpočtu EU na roky 2028–2034 počítá s tím, že na snižování rozdílů mezi jednotlivými evropskými regiony vyčlení 865 miliard eur, tedy více než 21 bilionů korun, přičemž největší část z těchto peněz by měla zamířit na podporu konkurenceschopnosti, výzkumu a vývoje s důrazem na inovace, digitální rozvoj a čisté technologie.
Od vstupu do EU v roce 2004 podpořily evropské fondy v ČR přes 150 tisíůc projektů v hodnotě asi dvou bilionů korun. Jak to bude v dalším programovém období?
