Otevření zahraničním trhům, rozvoj soukromého podnikání a příliv zahraničních investic patří k nejvýraznějším změnám, kterými česká ekonomika od listopadu 1989 prošla. Rozsah proměny dobře ilustruje vývoj exportu. Zatímco v roce 1990 dosahoval vývoz zboží a služeb ve stálých cenách roku 2020 zhruba 644 miliard korun, loni už se blížil pěti bilionům korun. Reálný objem českého exportu se tak za 35 let zvýšil přibližně 7,65krát.
Výrazně se změnila také role soukromého sektoru. Zatímco v roce 1993 vytvářel 61,1 procenta hrubé přidané hodnoty české ekonomiky, v roce 2024 už jeho podíl dosáhl 80,3 procenta. Soukromé firmy tak dnes stojí za více než čtyřmi pětinami vytvořené přidané hodnoty.
Administrativa jako překážka dalšího růstu
Podmínky pro podnikání se ale mění a s nimi také problémy, které firmy řeší. Podle podzimního šetření Komorový barometr Hospodářské komory ČR označilo 57,8 procenta respondentů regulatorní a administrativní zátěž za jednu z očekávaných překážek rozvoje podnikání v roce 2027. Šlo o nejčastěji uváděný problém.
„17. listopad nám připomíná, že svoboda není samozřejmost – a svoboda podnikání je její důležitou součástí. Po roce 1989 vznikly desetitisíce firem a s nimi i příběhy lidí, kteří vzali odpovědnost do vlastních rukou a vybudovali hodnoty pro své rodiny, zaměstnance i celé regiony,“ říká prezident Hospodářské komory ČR Zdeněk Zajíček s tím, že stát by měl místo dalších povinností nabízet podnikatelům jasná, stabilní a předvídatelná pravidla.
Další růst musí stát na vyšší produktivitě
Vedle administrativních překážek zůstává výzvou také výkonnost české ekonomiky. Produktivita práce přepočtená na odpracovanou hodinu totiž stále nedosáhla úrovně předchozích let. Při základně roku 2020, která odpovídá hodnotě 100, činila v roce 2025 jen 98,3. V roce 2021 přitom dosahovala 100,1.
Vývoj ovlivnila pandemie covidu-19 i následné hospodářské dopady války na Ukrajině a energetické krize. Pro další přibližování k vyspělejším evropským ekonomikám bude podle Hospodářské komory důležité, aby české podniky dokázaly vytvářet vyšší přidanou hodnotu. To vyžaduje investice do inovací, výzkumu, moderních technologií a kvalifikace zaměstnanců.
Zatímco po roce 1989 bylo hlavním úkolem odstranit systémové bariéry soukromého podnikání a otevřít ekonomiku zahraniční konkurenci, dnešní výzvy jsou jiné. O budoucí konkurenceschopnosti českých firem bude stále více rozhodovat jejich schopnost zvyšovat produktivitu, investovat do modernizace a současně fungovat v prostředí, které jim umožní dlouhodobě plánovat.
