Firmy budou muset detailně mapovat hodnotový řetězec, provádět analýzu tzv. dvojí významnosti, která hodnotí jak vliv společnosti na okolí, tak vliv okolí na společnost. A zároveň kvantifikovat klíčové environmentální ukazatele, například emise skleníkových plynů. Nejde ale jen o regulatorní povinnost – je to zároveň příležitost pro firmy, jak zvýšit svou atraktivitu v očích zákazníků i zaměstnanců.
„Stanovení uhlíkové stopy firmy bylo ještě před pár lety výjimkou, ale v dnešní době o výpočtu a snižování uhlíkové stopy slyšíme stále častěji. Vlnu zájmu o toto téma zvedla nejen nová legislativa přicházející z EU, ale i rostoucí tlak ze strany zákazníků a obchodních partnerů,“ říká Jaroslav Žák ze společnosti BWT.
Nová evropská směrnice CSRD zavádí povinnost zveřejňovat podrobné informace o udržitelnosti včetně uhlíkové stopy. Týká se to firem, které splní alespoň dvě ze tří kritérií: mají více než 250 zaměstnanců; tržby vyšší než 1240 milionů korun; aktiva v rozvaze vyšší než 620 milionů korun. Tyto společnosti budou muset vydat svůj první ESG report už v roce 2026 (tedy za období roku 2025).
I když firma nepatří mezi výše zmíněné, neznamená to, že se jí téma uhlíkové stopy netýká. Velké společnosti totiž potřebují pro výpočet své uhlíkové stopy znát i emise vznikající v jejich dodavatelském řetězci. Proto se budou ptát všech svých dodavatelů na informace potřebné pro vlastní reporting. Pro menší a střední podniky tak nastává zajímavá situace. I když nemají přímou zákonnou povinnost měřit vlastní uhlíkovou stopu, bez těchto dat mohou mít v budoucnu problém uspět ve výběrových řízeních u větších odběratelů. V některých odvětvích se to již děje, například v automobilovém průmyslu nebo ve stavebnictví.
Malé a střední podniky jsou důležitým článkem dodavatelských řetězců. Ačkoliv zatím nemusejí plnit povinnost formálního ESG reportingu, jejich obchodní partneři, zejména větší firmy, stále více vyžadují transparentnost a udržitelné praktiky. To znamená, že malé a střední podniky, které na tyto požadavky nereagují, mohou být postupně z dodavatelských vztahů vytlačeny.
„Mnoho podniků si začíná uvědomovat, že ESG není jen o splnění povinností, ale představuje příležitost k růstu, úsporám a zlepšení vztahů se zákazníky a okolím. Firmy často realizují činnosti jako investice do obnovitelných zdrojů, elektromobility nebo cirkulární ekonomiky, aniž by si plně uvědomovaly, že tím naplňují principy ESG,“ konstatuje Lukáš Rom ze společnosti Kärcher.
I střední a menší firmy by měly již nyní pracovat na jasné ESG strategii. Ta pomůže zajistit, že celá organizace sdílí jednotný přístup k řízení udržitelnosti a sladění obchodních cílů s regulatorními požadavky. Tento integrovaný přístup nejen minimalizuje rizika spojená s environmentálními a sociálními faktory, ale zároveň maximalizuje přínosy těchto opatření.
„ESG může mít také významný vliv na image firmy u současných i potenciálních zaměstnanců. V současné době, kdy jsou udržitelnost a etické hodnoty pro mnoho lidí klíčovými faktory při výběru zaměstnavatele, může firma, která aktivně podporuje principy ESG, přitahovat talentované pracovníky, kteří sdílejí stejné hodnoty. Zodpovědný přístup k životnímu prostředí, sociálním otázkám a transparentnosti může přispět k vyšší angažovanosti zaměstnanců a lepší firemní kultuře. Pro firmy to znamená nejen konkurenceschopnost na trhu práce, ale i silnější loajalitu a motivaci stávajících zaměstnanců,“ uzavírá Tomáš Pavlíček ze pracovního portálu Atmoskop.cz.
