Generální ředitelka SAP Česká republika Hana Součková patří k nejviditelnějším lídrům českého technologického byznysu. Do firmy přišla v roce 2014 po úspěšné kariéře v marketingu IT firem a dnes stojí už sedmým rokem v čele druhé největší evropské pobočky německého gigantu, jehož produkty u nás používá na 1 400 firem tvořících 80 procent české ekonomiky.
V našem exkluzivním rozhovoru nadšeně vypráví jak o růstu SAP v Česku, tak o tom, kde vidí největší technologický dluh tuzemských firem, jak se ho zbavit a rychle adoptovat umělou inteligenci ve svůj prospěch.
SAP pomáhá tisícovkám firem zvládat digitalizaci, cloudová řešení i nástup umělé inteligence. Jaký je váš osobní vztah k AI?
Jsem nadšená, dokonce jsem požádala Filipa Dřímalku o koučink a učím se v projektu „Druhý mozek“, kdy si dělám inventuru ve svých poznámkách a prezentacích. Vzniká tak moje vlastní datová základna pro onen druhý mozek, kde můžu hledat nové věci.
Jiného AI agenta využívám pro osobní aktivity. Poskytuje mi třeba zpětnou vazbu, protože jsem se loni opět vrhla do studia, tentokrát tvůrčího psaní podle Lustiga. Nedávno mi jeden z nich pomohl při zpracování a formulaci ročního hodnocení. Ještě jsem zatím nestihla otestovat všechno, protože jde opravdu o velmi dynamickou změnu.
A co samotný SAP a AI? Jak jste pokročili s její implementací?
Prožíváme takovou nativní evoluci, kdy se snažíme propsat trendy do DNA všech našich produktů, aby zákazníkům opravdu přinášely přidanou hodnotu, jak to loni vyhlásil šéf globálního SAP. Hlavní jsou přitom tři roviny. Tou první je naše technologická platforma, kde spolupracujeme se všemi tvůrci velkých jazykových modelů, aby byla připravená pro naše zákazníky a jejich vlastní AI projekty. Další úroveň představuje povýšení všech procesů z pohledu AI.
Dnes už za sebou máme téměř čtyři stovky modelových příkladů využití ve finančních, personálních či výrobních procesech. Na základě dat našich zákazníků v nich hledáme, kde může nasazení AI procesy zrychlit a zoptimalizovat. A ve třetí rovině si už samotné agenty přebírají procesy a posunují je dál s tím, že je pak předávají buď dalším agentům, anebo zpět lidem.
Dnes přitahují pozornost právě velké jazykové modely, ale podle vás budoucnost podnikové AI leží spíš v tabulárních modelech, jako je váš SAP RPT-1. V čem jsou pro byznys zásadní?
Jazykové modely pracují se slovy, jenže když je třeba kvalitní, relevantní a spolehlivý výstup pro byznys, je nutné pracovat s tabulkami. Proto jsme přenesli princip z velkých jazykových modelů právě tímto směrem. Výsledkem je náš loni představený model RPT-1 (tedy Relational Pretrained Transformer), který je vytrénovaný na velkém množství našich strukturovaných dat a procesů a rozumí jejich logice. Proto neselhává a je velmi efektivní třeba pro predikce, ve kterých je třiapůlkrát přesnější.
To ale není vše, zároveň se díváme do budoucnosti a přemýšlíme, kde jsou hranice z pohledu množství dat a kde leží limity datových center, kdy už to nebude ekonomicky dávat smysl. Proto má náš nástroj z pohledu grafických karet stotisícinásobně menší nároky než velké jazykové modely. Zároveň je padesáttisíckrát méně náročný na spotřebu energie a padesátkrát rychlejší. Důvodem je právě trénink na jiném principu.
Hana Součková, generální ředitelka SAP Česká republika
Ve firmě SAP ČR je již jedenáctým rokem, z toho sedm let v pozici generální ředitelky. Předtím působila mimo jiné ve firmách Ness Czech, Ness Europe, APP nebo Scala, kde zastávala marketingové a obchodní manažerské pozice. Zároveň je od roku 2023 členkou představenstva Česko-německé obchodní komory a od roku 2025 i členkou vědecké rady ČVUT.
Aktivně se zapojuje do iniciativ na podporu žen a sociálních podniků, jako jsou Czechitas, Social Impact Awards, Holky z marketingu nebo Femme Palette. Má inženýrský titul ze Stavební fakulty ČVUT, před dvěma lety úspěšně zakončila dvouletý studijní program na Middlesex University Business School v Londýně a získala titul MSc Professional Practice in Leading Sales Transformation.
Ve volném čase ráda sportuje, vymýšlí zábavné aktivity se svými dvěma dětmi a vydává se na výlety do hor nezávisle na ročním období.
Je to tedy budoucnost pro byznys?
Podle mne to bude nějaká koexistence obou variant. Je to budoucnost pro byznysové využití AI, ale v oblastech, jako je třeba personalistika, budou jazykové modely stále velmi důležité. Takže to bude nějaká spolupráce nebo propojování. Dnes je totiž velmi důležitá interdisciplinarita.
Dokládá to i loňská Nobelova cena za ekonomii udělená za prokázání vlivu inovace a technologického pokroku na hospodářský růst na základě teorie kreativní destrukce. Proto i já sama přemýšlím, jak je to s mechanismem AI disrupce a jak hledat odpověď na to, kdy začít inovovat. Kdy by firmy měly „naskočit do vlaku“ a začít s AI? Je už technologie dostatečně stabilní, nebo se vyplatí počkat?
A naskočily už české firmy? Kde se dnes na této cestě reálně nacházejí?
Podle nedávného průzkumu PwC mají dvě třetiny manažerů AI ve svém slovníku, takže trend rozhodně neignorují – navíc je to meziročně o třetinu více, což je velký skok. Na druhou stranu, ve strategii firmy má umělou inteligenci zakotvenou pouze desetina podniků. Myslím, že to je důsledek velkého technologického dluhu. Když firma nemá datovou základnu v pořádku, stejně jako já jsem neměla pořádek ve svých poznámkách, tak s tím nic moc nenadělá.
Podobně vyznívají i naše vlastní data, podle nichž má jednotný datový zdroj necelá třetina firem. Přitom dvě pětiny společností si uvědomují, že to musejí udělat a že je to limituje. Za mne je to velký blok českých firem. Přitom náhrada starých systémů stojí jen asi tři pětiny z částky, kterou musí vynaložit na jejich udržení. To je onen technologický dluh, který představuje „kouli na noze“ zdejších firem a brání jim v rychlé cestě k AI. Přitom stačí postupný proces po menších krocích, nemusí jít hned o velký projekt.
Existují v tuzemsku i nějaké pozitivní příklady?
Samozřejmě, nedávno jsem mluvila například se zástupci společnosti Panasonic Automotive, kde sjednocují data z výroby a kde už teď díky tomu přemýšlejí nad dynamickým a prediktivním plánováním. Jiné firmy už při přípravě některých finančních projektů zavádějí AI nástroje třeba pro párování faktur a jejich vyhodnocování, například v ČD Cargo. Pomalu se to posouvá k lepšímu, ale je to pro všechny nové.
V této souvislosti je velmi důležité sdílení zkušeností, aby každý nemusel prošlapávat svoji vlastní cestu od bodu nula. Proto podporujeme několik platforem, které nabízejí prostor pro sdílení know-how. Ochota učit se o AI je vysoká napříč společností, ale je potřeba hledat inspiraci pro první krok, jak to vše propsat do strategie a procesů – technologie je v tomto ohledu to poslední, ta je daná.
Jak se s tou obrovskou změnou sžívají zaměstnanci českého SAP?
Ani pro nás to není jednoduché, jak pracovat se všemi AI agenty a asistenty, sami se to musíme naučit. Vznikl zde proto projekt AI Literacy, který mapuje, kde se jako firma nacházíme, jak jsou na tom naši zaměstnanci a co jim chybí. Nabídli jsme jim proto třeba sérii workshopů. Jsme takový „nultý zákazník“. Na vlastní kůži si ověřujeme to, co pak říkáme a nabízíme našim zákazníkům – a sdílíme s nimi také, jakou transformací i my sami procházíme, abychom je inspirovali.
Že AI může opravdu pomáhat, přitom vidím dnes a denně. I u takového standardu, jakým je přehled o pohledávkách, vám AI nabídne možnosti, podle jakých kritérií přehled chcete. Nad tím by vás třeba dřív nenapadlo uvažovat, protože už máte dlouhodobě nějaký mustr. Anebo napadlo, ale bylo by to příliš složité a zdlouhavé. A to vše s našimi zákazníky sdílíme, aby věděli, co všechno můžou chtít a jak mohou šetřit čas svých zaměstnanců.
Dám konkrétní příklad. Máme virtuálního konzultanta, který v sobě má 12 TB našich informací a statisíce konkrétních příkladů z podpory, projektového řízení nebo vývoje. Díky tomu může každý ušetřit nejméně hodinu a půl každý den. A ten čas lze využít k dalšímu vzdělávání – a hlavně k tomu, aby se člověk odnaučil některé věci dělat předchozím způsobem a začal to dělat jinak s novými nástroji. To vše zase souvisí s onou kreativní destrukcí, kdy člověk musí zapomenout to staré, aby byl prostor pro nové věci. A v tomto ohledu bude nejdůležitější osvojování si a rozvoj nových dovedností a odnaučovat se ty staré.
Dotýká se to i role CFO?
Rozhodně ano, díky AI může mít mnohem širší přehled, co se ve firmě děje a jaké dopady mohou mít jeho rozhodnutí. Podle mne se role finančního ředitele nyní přesouvá z reaktivní do proaktivní, kdy může v reálném čase využívat například simulační scénáře s pomocí reálných dat, aby zjistil, co třeba způsobí snížení marže nebo zásob. Lze tak zvážit, co přinese firmě nejméně rizik.
Dále je zajímavé, že se tím propojí „spodní a horní patro“. CFO tak může své účtařky vystavit výzvám, jak to dělat jinak a lépe s pomocí AI. Stává se z něj agent pozitivní změny. I my sami jsme zapojili do takové změny celé týmy a ukazuje se, že pak lépe vše akceptují.
Divoká karta šéfky SAP
Cestování a hlavně hory Hanu Součkovou lákaly vždy, inspirací jí byli i její rodiče. Nyní si ale plní svůj sen vydat se opravdu vysoko – a tak trochu překonat sama sebe. Kromě své náročné manažerské funkce tak Součková od loňského května zvládá také intenzivní fyzický trénink, aby letos v tomtéž měsíci zdolala náročný trek Upper Mustang v Nepálu v nadmořské výšce přes čtyři tisíce metrů – navíc s problematickými koleny po úrazu. Obnáší to trénink šestkrát týdně, brzké ranní vstávání, aby vše stihla ještě předtím, než se převtělí do role manažerky.
Díky změně životního stylu ale podle měření InBody „omládla“ na 27 let. Tato proměna jí dává hodně osobně i profesně. Všechno to sice podle jejích slov stálo spoustu času i peněz, ale přestože to bolí, zároveň ji to i hodně baví. A přináší jí to hodně i do profesního života. Kromě radosti z pohybu i potvrzení toho, o čem mluvila v rozhovoru. Když člověk ví, čeho chce dosáhnout, zvládne to. Je ale potřeba vybudovat základní dovednosti, odnaučit se to staré, riskovat a otevřít se novým příležitostem.
SAP má v Česku téměř čtyři tisíce zaměstnanců a patří k největším IT zaměstnavatelům v zemi. Čím si vysvětlujete, že se SAP tak daří?
Roli v tom sehrálo mnoho faktorů. Asi před třemi nebo čtyřmi lety jsme se dostali do kritické velikosti, kdy je možné dosáhnout synergických efektů. Kromě toho jsme loni měli otevřených asi tisíc pozic, nicméně zhruba dvě pětiny z nich se nám podařilo obsadit interními kapacitami. To je jasné potvrzení toho, že naše talenty dovedeme rozvíjet a mají šanci růst. Nejde však jen o interní mobilitu a postupný růst, ale také o změnu rolí, kdy lidé sdílejí své zkušenosti v jiných týmech nebo u zákazníků.
Navíc máme asi dvě třetiny zaměstnanců-expatů nejrůznějších národností a rosteme komunitně. Stali jsme se mezinárodním hubem, který přitahuje zajímavé talenty z celého světa, jež globální firma potřebuje.
Před pár lety bylo Česko potvrzeno jako strategická lokace a chceme dokázat, že na to máme a že máme talentované lidi. Prostě se musíme „umět prodat“, aby naše matka věděla, že stojí za to tady investovat. Je to celkem jednoduché – když člověk ví, kam jde a s jakým cílem, začne se to dít. A stejné je to i s naší firmou.
Hraje v tom nějakou roli také AI a prochází i samotný SAP vnitřní AI transformací?
Určitě ano, stali jsme se totiž takovým centrem pro nové pilotní projekty a klíčovou zemí, kde se může vše testovat, ověřovat a připravovat. Vnášíme do toho kombinovanou zkušenost všech klíčových oddělení ve firmě, která v jiných zemích není.
A pak je tu další aspekt. My tady máme ve výzkumu a vývoji kolem tisícovky lidí a asi dva tisíce v globálních a podpůrných byznysových rolích. Nám se přitom povedlo tyto dva zdánlivě nesouvisející tábory propojit. Z toho mám velkou radost. Dochází k posunu, že zaměstnanci nechtějí být nahrazeni AI, takže svou práci chtějí dělat lépe. Nejde tedy o optimalizaci, ale přichází ona AI disrupce, která přináší osobní růst na úrovni firmy i na úrovni samotného zaměstnance.
Co by si z vaší zkušenosti mohly vzít ostatní české podniky? Co funguje a co ne – jaká by byla vaše rada a doporučení, jak adoptovat AI ve svůj prospěch?
Klíčové je si uvědomit, co je důležité pro úspěch daného podniku. Jestli je to unikátní a originální produkt, nebo odlišné, rychlejší a kvalitnější procesy, anebo zákaznická zkušenost – a pak samozřejmě lidi, tedy talent. V prvních dvou oblastech jsou české firmy dobré, hledají inovace, svoji konkurenční výhodu, možná k tomu využívají i AI. Z mých zkušeností ale jednoznačně vyplývá, že ještě důležitější je pracovat s oním talentem a lidským potenciálem, to tady zatím chybí.
Je potřeba rozvíjet schopnosti lidí a pomoci jim s tím, aby to rychle zvládli, například prostřednictvím personalizovaného AI školení. A v neposlední řadě je potřebná odvaha riskovat a zkoušet nové věci. Například pro náš už zmíněný projekt AI Literacy jsme se rozhodli tady v Praze, i když jsme tušili, že centrála něco podobného chystá. Nakonec ale naše zkušenosti využili, protože jim to nabídlo přidanou hodnotu. Prostě je potřeba nebát se experimentovat.
Přitom to přineslo hodně i nám. Objevili jsme například spoustu AI geeků, od kterých se mohou kolegové hodně naučit. Díky tomu dokážeme naše školení a semináře naplnit vlastními lidmi, kteří o to navíc stojí. To vše jen díky naší odvaze jít do něčeho neoficiálního.
Takže shrnuto podtrženo, první podmínkou je interní mobilita a sdílení zkušeností včetně toho, že jsou lidé schopni se pak podívat na problém novou optikou. Za druhé je to schopnost rekvalifikace a učit se nové, stejně jako se odnaučovat ty staré – a za třetí již zmíněná odvaha experimentovat a riskovat. To vše dává firmě schopnost inovovat a jít dál.
Jak tedy podle vás bude vypadat podniková AI dejme tomu za pět let? Věříte zdejším firmám?
Myslím, že mezi nimi bude panovat určitá nerovnost. Vidíme to i na ostatních trzích, třeba ve Spojených státech. Ti, kdo obrazně řečeno „naskočí do vlaku AI“ včas, vyletí nahoru a opozdilci se propadnou. V tomto případě nefunguje lineární model, ale ten, kdo nejdříve smaže svůj technologický dluh, o kterém jsem už mluvila, bude mít nespornou výhodu.
