Poptávka ze strany firem tak zaostává, přestože povinnosti se týkají milionů webů, e-shopů a digitálních aplikací. Pokuty přitom mohou dosáhnout až deset milionů korun a v krajním případě vést i k zákazu podnikání. Zákon se navíc netýká jen webů a e-commerce, ale také dalších digitálních rozhraní, včetně bankovních terminálů nebo aplikací pro veřejné služby.
Zákon vychází ze standardu WCAG, který existuje už více než dvacet let. Ví se tedy, co a jak dělat, ale chybí metodika oficiálního testování ze strany úřadů a v praxi se zatím téměř nekontroluje. Některé firmy proto vyčkávají, dokud nepadnou první pokuty.
„Povinnosti se navíc vztahují nejen na nové weby a aplikace, ale i na ty stávající, pokud na nich probíhají významnější obsahové nebo technické úpravy. Zákon sice obsahuje klauzuli o ‚nepřiměřené pracnosti‘, která by mohla sloužit jako výjimka, ale chybí jasná kritéria, jak ji posuzovat. Dosud také není určeno, jak budou úřady dodržování kontrolovat,“ říká Kryštof Klaban ze skupiny BIQ Group.
Jak se mění požadavky na přístupnost
Povinnosti se aktuálně vztahují především na weby a aplikace veřejných institucí a od června 2025 se rozšířily i na komerční projekty – například e-shopy, bankovní služby nebo poskytovatele digitálních aplikací. V praxi přístupnost znamená například ovládání webu klávesnicí, titulky u videí, kvalitní popisky obrázků nebo dostatečný kontrast textu.
Patří sem také možnost zvětšení písma, ovládání hlasem nebo správné označení prvků pro čtečky obrazovky. U formulářů je potřeba, aby měly jasnou strukturu a šly přečíst pomocí čteček obrazovky. Požadavky se týkají i interaktivních prvků, jako jsou filtry, konfigurátory nebo nákupní košíky, které musejí být plně ovladatelné bez myši. Povinnosti se netýkají jen webů a e-shopů, ale také například bankovních terminálů či fyzických produktů.
„Audit přístupnosti se zvládne během dvou dnů. Samotná realizace doporučených úprav je ale jiná disciplína – u menších webů jde o desítky hodin práce, u složitých e-shopů o stovky. Někdy je potřeba kompletní redesign. Nejde jen o kód, velká část je i v obsahu a za ten odpovídá samotný klient. Typicky se řeší chybějící nebo nevhodné alternativní texty u obrázků, nedostatečný kontrast nebo formuláře, které nelze vyplnit z klávesnice nebo čtečky obrazovky. Pokud má web složité šablony nebo vlastní funkce, může být úprava náročnější než samotný vývoj. I proto doporučujeme, aby přístupnost řešil ideálně ten, kdo web původně stavěl,“ doplňuje Klaban.
Obrovský objem práce AI nevyřeší
Firmy sice mohou využít různé automatické nástroje, které pomáhají odhalit chyby v přístupnosti, ale bez ruční kontroly se neobejdou. Tyto programy dokážou najít technické nedostatky, například chybějící popisky u obrázků nebo špatně čitelný text, ale už nepoznají, jestli je obsah opravdu srozumitelný pro lidi s postižením.
Nedokážou také posoudit, zda se na webu dá logicky orientovat, zda na sebe prvky navazují nebo jestli se složitější funkce, jako filtry či konfigurátory, ovládají bez problémů. Takové věci odhalí až ruční kontrola nebo testování s reálnými pomůckami, například se čtečkou obrazovky či ovládáním přes klávesnici.
„Automatizace je jen část procesu. Dokáže upozornit třeba na chybějící alternativní popisky u obrázků, ale neumí posoudit jejich význam pro uživatele. Uvažovali jsme i o AI nástroji, který by pomocí strojového vidění obrázky popisoval. Problém je, že bez správného posouzení důležitosti by to mohlo naopak ztížit práci lidem, pro které je přístupnost určena. Proto vždy kombinujeme technologie s kontrolou člověkem, abychom měli jistotu, že web je opravdu použitelný pro všechny,“ vysvětluje Klaban.
Zákon už platí, firmy ale vyčkávají
„Setkáváme se s tím, že firmy s implementací vyčkávají. Často proto, že mají pocit, že by očekávané náklady mohly převýšit výši pokut. My se je naopak snažíme přesvědčit, že to tak není – maximální pokuty jsou dost vysoké a investice do přístupnosti přináší navíc jasnou konkurenční výhodu. Uživatelé s handicapem se na web vracejí a stávají se loajálními zákazníky,“ dodává Klaban.
Mezi první, kdo přístupnost řeší aktivně především kvůli obavám z postihů a díky dostupnému rozpočtu, patří bankovní sektor. PUXdesign ze skupiny BIQ Group tak nedávno realizoval úpravy pro dvě leasingové společnosti a banku. Všechny tři projekty proběhly v úzké spolupráci s dlouhodobými klienty. Navzdory platné legislativě však nárůst poptávky nezaznamenal.
