Flexibilita práce bývá nejčastěji spojována s home office nebo hybridním režimem. V očích zaměstnanců z řad modrých límečků má ale úplně jinou podobu. Pro zaměstnance z řad modrých límečků znamená především možnost plánovat si svůj čas – znát rozpis směn s dostatečným předstihem, mít možnost jej alespoň částečně ovlivnit nebo získat za náročnější režim odpovídající kompenzaci.
Problém nejsou směny, ale jejich organizace
Přestože obsazování směnného provozu považuje podle zmíněného průzkumu za obtížné 65 % zaměstnavatelů, data ale ukazují, že samotné směny většině zaměstnanců nevadí. Téměř sedm z deseti respondentů uvedlo, že se směnným režimem dokáže fungovat bez větších problémů. Pro 36,7 % je tento způsob práce dokonce plně vyhovující a dalších 33,2 % uvádí, že jim sice přináší určitá omezení, ale dokážou je bez větších obtíží skloubit se soukromým životem. Pouze přibližně třetina respondentů vnímá směny jako výraznější zásah do svého volného času.
„Ve výrobě často slýcháme, že lidé nechtějí pracovat na směny. Data z našeho průzkumu ale ukazují, že realita je podstatně složitější. Zaměstnanci směnný provoz většinou přijímají jako součást své profese. Rozhodující pro ně ale je, zda znají své směny dostatečně dopředu, mohou si je alespoň částečně přizpůsobit a zda firma za náročnější režim nabízí odpovídající podmínky,“ říká marketingová ředitelka Grafton Recruitment a Gi Group Jitka Kouba, s tím, vhodnou motivací pro práci ve směnném provozu jsou pro téměř polovinu zaměstnanců nadstandardní příplatky a pro 41 % delší volno.
Flexibilita navíc proniká i tam, kde ji zaměstnavatelé ještě před několika lety téměř nenabízeli. Téměř čtyři z deseti zaměstnanců ve výrobě dnes mají k dispozici některou z forem pružné pracovní doby – například možnost posunout začátek směny, napracovat si hodiny nebo si po dohodě vyměnit směnu s kolegy. „Právě tady dnes vidíme velký prostor. Firmy, které zaměstnancům nabídnou větší vliv na organizaci pracovní doby, získávají při náboru stále výraznější konkurenční výhodu,“ doplňuje Kouba.
Flexibilita nestačí. Rozhodují i zdánlivé maličkosti
Samotná flexibilita ale podle dat nového průzkumu nestačí. Zaměstnancům ve výrobě stále často chybí benefity, které lze považovat za základní standard. Více než 70 % z nich nemá k dispozici sick days, na pět týdnů dovolené nedosáhne ani polovina a dotované závodní stravování má k dispozici pouze přibližně třetina. Překvapivě nízká jsou také čísla u péče o pracovní oděvy – bezplatné praní montérek zajišťují zaměstnavatelé pouze necelým 18 % pracovníků.
Modré límečky často nezaujmou moderní benefity typu příspěvků na zdravotní péči, kulturu nebo sport. Chtějí především férové podmínky, které jim usnadní každodenní život. Zaměstnanci si totiž velmi dobře spočítají, o kolik peněz přijdou, když kvůli nemoci zůstanou doma. Protože většina z nich nemá k dispozici sick days, často raději nemoc přechází.
„Přitom zavedení pouhých dvou nebo tří dnů zdravotního volna může jednak ochránit pracovní týmy od nákazy a zároveň firmu výrazně odlišit od konkurence a posunout ji mezi preferované zaměstnavatele v regionu. Stejně tak pátý týden dovolené či kvalitní závodní stravování. Jde o výhody, které mohou rozhodnout o tom, zda si firma zaměstnance získá a udrží, či nikoliv,“ uzavírá Kouba.
