„Za socialismu se žilo lépe“, tak zní tvrzení, kterému stále věří významná část obyvatel Česka. Podle loňského průzkumu STEM k 35. výročí demokracie však považuje 48 % české populace současný režim za lepší než ten před rokem 1989, naopak 31 % jej hodnotí jako horší. Výsledky přitom ukazují, že starší lidé a ti s nižším vzděláním nebo horším finančním zajištěním vnímají vývoj méně pozitivně než mladší, lépe zajištění a vzdělaní občané. Mladší generace si více cení otevřených možností, zatímco ta starší častěji vyjadřuje nostalgii po stabilitě, kterou tehdejší systém zajišťoval.
„Existuje mnoho příkladů, které svědčí o zvýšení životní úrovně. Přesvědčení, že život byl za socialismu lepší, lze připsat hlavně emocím. V poslední době společnost prošla několika krizemi. Zvýšily se také rozdíly v příjmech. Zatímco v ekonomice nedostatku si lidé z různých sociálních vrstev mohli dovolit kupovat víceméně stejné věci, dnes jsou rozdíly viditelné na první pohled. To je jeden z důvodů, proč v průzkumech socialismus oplakávají hlavně lidé s nižším vzděláním a nižšími příjmy," upozorňuje analytik Portu Lukáš Raška.
Na stejné zboží pracujeme kratší dobu
Potvrzují to výpočty socialistických a současných cen v porovnání s průměrnou mzdou v roce 1989 a dnes. A z nich vyplývá, že z běžných potravin vyděláváme déle pouze na chléb, navíc v průměru o pouhou jednu minutu, a to při průměrné čisté mzdě 38 815 korun. V roce 1989 to bylo pouze 11 minut při čisté mzdě 2500 korun. Jen o něco levnější je si vydělat na litr čerstvého polotučného mléka, přičemž dnes to trvá šest minut, před revolucí osm minut.
Porovnání cen v roce 1989 a 2025 a jak dlouho na ně pracujeme
Ostatní zboží denní potřeby výrazně zlevnilo, nejvíce elektronika. Například zatímco v roce 1989 trvalo na chladničku vydělat více než dva měsíce, dnes to trvá 6,3 osmihodinových pracovních dnů. Samostatnou kategorií jsou přitom automobily. V roce 1989 by Čech na základní model Škody Favorit musel pracovat necelé tři roky, dnes by na nákup Škody Fabia stačil necelý rok práce.
Spotřeba není všechno
Životní úroveň však nelze měřit pouze podle toho, kolik zboží a služeb si můžeme koupit za jednu výplatu. Kromě větší osobní svobody a možnosti cestovat nyní žijeme zdravěji, a proto i déle. Podle dat ČSÚ v roce 1989 dosahovala naděje dožití u mužů 68,1 let a u žen 75,5 roku. V roce 2024 dosáhl stejný údaj na 77,2 let u mužů a 83,1 u žen.
Tento vývoj byl z velké části způsoben snížením kojenecké úmrtnosti o více než polovinu a výrazným snížením znečištění ovzduší. S rostoucí délkou života se prodloužila i doba, jakou tráví lidé ve starobním důchodu. Loni v průměru trvala 24,62 roku. Od sametové revoluce v roce 1989 se čas strávený v penzi protáhl skoro o deset let. To znamená, že je důležitější přemýšlet o životě v důchodu a finanční jistotě.
„Úkolem státu by mělo být zvyšování úrovně vzdělanosti občanů, včetně jejich finanční gramotnosti. Ve světě širokých možností se mohou cítit ztraceni a nostalgicky vzpomínat na dny, když byl svět jednodušší a všem se dařilo přibližně stejně špatně," dodává Raška.
