„Opětovný odklad dává firmám větší čas na přizpůsobení dodavatelských řetězců novým požadavkům, což jistě ocení, protože legislativa je poměrně komplexní a proces plnění nařízení nebyl zcela jednoznačný,“ komentuje Viktorie Nerpas ze společnosti BDO.
Pravidla pro obchod s komoditami se mění
EUDR totiž zásadním způsobem mění pravidla pro obchod s komoditami a produkty, jejichž výroba může přispívat k odlesňování. Firmy už neuspějí s formálním prohlášením – bude nutné mít detailní přehled o celém dodavatelském řetězci a bude třeba doložit, že produkty nepřispívají k ničení lesů. Klíčem k úspěšnému naplnění pravidel je samozřejmě včasná příprava.
Regulace se vztahuje na sedm hlavních komodit – dobytek, kávu, kakao, kaučuk, palmový olej, soju a dřevo – a na všechny produkty, při jejichž výrobě byla některá z těchto komodit použita. Povinnosti plynoucí z nařízení se týkají jak tzv. hospodářských subjektů (tedy firem, které komodity či produkty uvádějí na trh nebo je vyvážejí), tak obchodníků v dodavatelském řetězci, ať už jde o velké firmy nebo menší prodejce.
„Hospodářské subjekty budou muset vypracovat a uložit tzv. prohlášení o náležité péči (due diligence statement), zajistit sledovatelnost produktu včetně přesných geolokačních údajů, provést posouzení rizik a v případě nutnosti přijmout opatření k jejich zmírnění,“ vyjmenovává Nerpas s tím, že bude nezbytné ověřit, že původ suroviny je legální a v souladu s místními zákony.
Obchodníci s větším rozsahem podnikání (nad 250 zaměstnanců nebo obrat nad 50 milionů eur) budou mít stejné povinnosti jako hospodářské subjekty. U menších podniků a drobných prodejců jsou požadavky méně přísné – stačí, když uchovávají informace o svých dodavatelích a odběratelích po dobu pěti let.
Praktický příklad
„Představme si firmu A, která doveze zelenou kávu z Brazílie do přístavu v německém Hamburku – jde o moment, kdy se káva poprvé objeví na trhu EU. Firma A je hospodářský subjekt a musí provést due diligence: ověřit původ kávy, geolokovat plantáže, potvrdit, že při pěstování nedošlo k odlesnění, a nahrát prohlášení do systému EU,“ uvádí příklad Nerpas.
Pokud firma B, třeba pražírna kávy v Německu s více než 250 zaměstnanci, nakoupí tuto kávu, upraží ji a dále prodává do supermarketů, má jako velký obchodník stejné povinnosti jako firma A. Menší prodejce C, třeba supermarket v Česku, který praženou kávu nabízí koncovým zákazníkům, je v roli obchodníka a musí uchovávat informace o dodavatelích a odběratelích.
Jak se připravit
Základem je, aby firmy pečlivě zmapovaly, zda některé jejich produkty nespadají pod EUDR. Následně musí shromáždit geolokační a právní doklady o původu, nastavit interní systém sledovatelnosti, provést posouzení rizik a připravit opatření k jejich zmírnění. Je třeba zavést interní směrnice, checklisty a zajistit školení zaměstnanců, kteří budou odpovědní za compliance.
„Firmy musí být připravené dříve, než dorazí první zásilky do EU. Jen tak se vyhnou komplikacím a případným sankcím a zajistí, že jejich dodavatelský řetězec bude transparentní,“ doporučuje Nerpas. Povinnost doložit původ, geolokaci a průběh auditu se netýká pouze primárních komodit, vztahuje se i na hotové produkty. „Pokuty za nedodržení pravidel mohou dosáhnout až čtyř procent z ročního obratu v EU, což je motivace, aby firmy nové požadavky nepodcenily,“ uzavírá Nerpas.
