„Quiet cracking není o momentální nespokojenosti nebo lenosti. Jde o stav, kdy se v lidech postupně sčítá nejistota, tlak a pocit nedocenění. Navenek vše funguje, ale pod povrchem to praská,“ říká projektová manažerka Grafton Recruitment Jana Vávrová.
Začalo to pandemií, zesílilo s nástupem AI
Kořeny tohoto fenoménu sahají podle odborníků do období pandemie, kdy se na zaměstnance výrazně zvýšily nároky na flexibilitu a adaptabilitu. Tyto tlaky dnes dál zesiluje rychlý nástup umělé inteligence a s ním spojená snaha být neustále výkonní, užiteční a „nenahraditelní“.
„Mnoho zaměstnanců se snaží být lepší nejen kvůli profesnímu růstu, ale také ze strachu, aby nebyli nahrazeni technologiemi. Pokud se k tomu přidá nedostatek pozornosti, uznání nebo jasně komunikovaných očekávání, vzniká dlouhodobý tlak, který se neprojevuje náhle, ale postupně,“ vysvětluje Vávrová.
Velký vliv pak hraje přístup a chování managementu. Když se k finanční nejistotě, pracovnímu přetížení a nejasným očekávání přidá i nedostatečná komunikace o směřování firmy a pocit, že vedení zaměstnancům skutečně nenaslouchá, vzniká prostředí, v němž se lidé postupně stahují do sebe. Management si pak quiet crackingu často všimne až ve chvíli, kdy už se projeví poklesem výkonu nebo zvýšenou fluktuací.
Od quiet crackingu ke quiet quittingu
Dopady tohoto fenoménu jsou pro firmy zásadní. Tichý rozklad se negativně promítá do ochoty zaměstnanců dělat něco navíc, do sdílení nápadů, týmové spolupráce i celkové firemní kultury. Quiet cracking je navíc častým předstupněm quiet quittingu, kdy zaměstnanci sice formálně plní své pracovní povinnosti, ale mentálně se od práce odpojují. A pak už je to jen krok k odchodu ze zaměstnání.
Rozsah problému potvrzují i dostupná data. Quiet cracking se podle nich například týků jednoho z pěti zaměstnanců v USA. Podle průzkumu Graftonu z roku 2025 je situace v Česku zatím méně vyhrocená, nicméně i na trhu práce se první známky quiet crackingu začínají objevovat, a to zhruba u sedmi procent zaměstnanců.
Podle expertů přitom existují cesty, jak tomuto trendu čelit. Klíčovou roli hraje systematické vzdělávání a rozvoj pracovníků, které neslouží pouze k posilování dovedností, ale i jako důležitý signál důvěry a zájmu ze strany zaměstnavatele. Stejně tak důležité je i pravidelné uznání a ocenění práce lidí, jasně nastavená očekávání a vyvážená pracovní zátěž. Přehlednost a srozumitelná komunikace jsou v tomto kontextu jednou z nejúčinnějších obran proti chaosu a dlouhodobému tlaku.