Právě data budou časem možná cennější než vlastní kapitál. Platební historie, behaviorální vzorce, rizikové profily nebo interakce v digitálních kanálech mají například u finančních institucí obří hodnotu. Podle zkušeností softwarových vývojářů MoroSystems tahle hodnota ale zatím spí. Čeká na to, kdo ji v Česku začne ve velkém využívat.
„Firmy nad využitím dat zatím nepřemýšlejí. Nebo už ano, ale jejich současné systémy je neumějí těžit a následně využívat,“ přibližuje svoji zkušenost Tomáš Páral, CEO MoroSystems, podle něhož teď žijeme v době, která rozhoduje o budoucím úspěchu podnikání: otevřou se nůžky mezi těmi, kdo se po technologické vlně dokázali svézt, a kdo ne. „Ano, částečně je to o digitalizaci. Ale ještě daleko spíš je to o tom, jak se díváme na data a jejich hodnotu. Každá firma taková má. A dají se zpeněžit.“
Lze obecně říct, jak dnes umějí moderní korporace s daty pracovat?
To se právě velmi liší. Žijeme v době, kdy doslova umělá inteligence, nová technologie i přístup k práci, reakce na ni a schopnost její adopce mají nejrůznější odstíny. Poznáte to třeba tak, že když vám přijde newsletterová nabídka s doporučeními z vašeho oblíbeného obchodu, některý vám posílá věci, jež oceníte, a jiný naopak vůbec. Nebo že vám v bance nabídnou lepší produkty s ohledem na to, že máte dvě děti a domek na vesnici, takže vám udělá větší radost elektrikář zdarma než lístky do Prahy na muzikál. I to je důkaz schopnosti práce s daty.
Co z toho celého je vaše práce?
Za námi firmy typicky chodí s tím, že jim dosluhuje core systém, na kterém fungují. Už tráví příliš mnoho času jeho lepením, což je zdržuje od samotného předmětu jejich podnikání. Zadání od nich bývá, abychom vytvořili systém nový, a my jim u toho rovnou ukazujeme, jaký potenciál je v éře umělé inteligence v datech, která mají. Pokud si je dobře zorganizují a pojmenují jejich hodnotu, otevírá se jim často celý nový byznysový svět. To se starým řešením není možné. Jen v poslední době jsme s tím pomohli třeba Benefit Plus nebo poskytovateli investičních služeb CYRRUS.
Je běžné, že někdo nechá patnáct let zastarávat systém?
Ano, ale podle mě to není něco, nad čím bychom se měli pohoršovat. Každá firma řeší dominantně svoji každodennost, zabývá se tím, co jí vydělává peníze, a na to, na čem stojí to, že to funguje, se zapomíná. Důležité je neignorovat varovné signály, že už software nevyhovuje, nenechat to vyhnívat, protože s kulhajícím řešením už dnes prostě neobstojíte.
Obecně platí, že některé firmy data vůbec nemají, jiné je sbírají, ale jen zlomek je umí opravdu využívat a monetizovat. Tahouny jsou v tom velké banky a zahraniční fintechy, ty pak nastavují standard. Odhaduji, že nějak sofistikovaněji pracuje s daty dvacet procent firem. Jsme ale spíš ve fázi, že se modernizují infrastruktury, systémy a způsob práce, abychom se vůbec mohli posunout dál.
Proč to jde pomalu?
Všichni mají spoustu práce s core byznysem, výměna systému zabere čas. Je to o odvaze, protože ano, změna bolí. Pak ale přijde skokové zjednodušení a zefektivnění práce a nové možnosti. A má to smysl o to větší, o co větší bývá trápení s dosluhujícím systémem, se kterým je možné postupně pohnout míň a míň.
Naši zákazníci za námi chodí ve chvíli, kdy se ho snažili dva tři roky modernizovat, hledali řešení, ale nedařilo se jim to. Dovnitř už nedostanou nové funkcionality a často je v tom i únava ze vzájemného vztahu s dodavatelem. Nebo se pracuje s více systémy, ale už to není udržitelné a je třeba to prolnout všechno v jednom novém prostředí.
Nebo může přijít změna podmínek na trhu, že?
Ano, vezměte si „papírově“ fungující bankovní instituce a do toho přijde Portu nebo Revolut. Velcí hráči najednou nejsou schopní je v kvalitě služeb rychle dohnat. I ten Kodak a Nokia před lety věděly, že se něco děje, ale nebyly schopné reagovat. Problém je v tom, že vývoj skokově zrychluje, takže pokud nebylo třeba něco dělat před pěti lety, teď už je čas s tím pohnout. Protože nůžky mezi těmi, kdo budou a nebudou schopní moderně pracovat, se budou rozevírat. Dnešní čtyřicátníci už se rozhodují podle toho, kdo jim nabídne modernější služby.
Máte příklad?
Modernizaci jsme řešili i s jednou leasingovou společností. Čelila tomu, že konkurence umí podepisovat smlouvy velmi rychle a oni ne. Jenže právě u leasingu je velký tlak na rychlost. Museli to dohnat. Proto jsme vytvořili portál, ve kterém se virtuálně potkávají budoucí majitel auta, leasingová společnost i prodejce a všechno kolem koupě je možné pohodlně vyřídit v jednom prostředí. Slovo „pohodlně“ je přitom důležité. Lidé si zvykli na určitý standard digitálních služeb a očekávají ho všude.
Jaký bývá u takové modernizace stěžejního softwaru postup?
Trvá to dva tři čtyři roky a znamená to změnu technologií i pracovních postupů a posun dovedností lidí. Předchází tomu ale výpočet, co to znamená ekonomicky, kde to firmě přinese vyšší zisk nebo efektivitu. A současně pojmenování byznysových očekávání. V takovém případě chceme, ať nám klient pojmenuje scénář, jak by chtěl fungovat po implementaci nového řešení.
On nám dá kontext svého byznysu, my přidáme ten technologický a společně vymyslíme, jak to posunout. Zastaralý systém nepředěláme jedna ku jedné. Díváme se hlavně do budoucna – jak bychom mohli byznysové potřeby vyřešit moderními technologiemi, co lze automatizovat a co vyžaduje lidskou péči, jaké má náš zákazník ambice a jak tomu můžeme technologicky pomoci.
Tomáš Páral je šéfem a spoluzakladatelem technologicko-konzultační společnosti MoroSystems, která pomáhá firmám digitalizovat procesy a zavádět technologické inovace. Pro zákazníky navrhuje a vyvíjí aplikace, systémy a portály na míru, ať už jde o platební systémy, věrnostní aplikace nebo bankovní, finanční či monitorovací aplikace. Firma pracuje pro významné české i globální společnosti – fintechový gigant Diebold Nixdorf, globální tržiště eBay nebo společnosti jako CYRRUS, Leasing České spořitelny nebo Benefit Plus.
